Můj rekord ztráty dvou elektrických invalidních vozíků během WSOP musí být opraven. Bezpečnostní služba z Ria našla jeden z nich v 18. patře poslední den turnaje. Nebyl sice poškozen, ale už jsem si mezitím pořídil nejnovější model Pride Maxima, který už nemůžu vrátit. Tak teď vlastním tři invalidní vozíky. Pokud někdo jeden potřebuje, ozvěte se!
Došel jsem k závěru, že jsem obyčejný trouba, který naprosto propadl hazardu. Naprosto vyčerpán z WSOP, jsem se ještě zúčastnil 15 000 USD turnaje v Bellagiu. První den jsem ještě přestál, druhý den vypadl. Kromě toho se konala ještě spousta skvělých cash games, u kterých jsem samozřejmě nemohl chybět. Od sedmdesáti čtyřletého chlapa, kterému se začínají třepat ruce, naprostá hloupost. Dobrá zpráva na tom je, že jsem v cash games vyhrál spoustu peněz. Ale nyní musím na čerstvý vzduch, než budu zase hrát dál.
Můj syn Todd je momentálně na desátém místě a to je ve hře už méně než padesát hráčů. Rád bych ho viděl vyhrát těch 1 600 000 dolarů za první místo. Je to dobrý hráč a už je dlouho načase, aby něco vyhrál. Výhodou je doba, kdy se hraje. Končí se kolem devíti večer a člověk může jít domů se pořádně vyspat. Přál bych si, aby všechny turnaje byly takové. Pak bych se jich účastnil mnohem častěji.
První den jsem seděl u stolu s deseti hráči. Celá hra se strašně vlekla, tak jsem si sebou přinesl knihu „The Zen Book“, abych si mohl mezi jednotlivými handy číst. Vím, že je to kniha o Buddhovi, ale není mi zcela jasné na čem se toto náboženství zakládá. Myslím si, že Buddha je uctíván jako bůh, ale nejsem si tím zcela jistý. Jsem pevně věřící křesťan, který nehledá novou víru, ale o zen-buddhismu jsem hodně slyšel, tak jsem si o tom chtěl něco přečíst. A byl jsem opravdu překvapen moudrostí této knihy. Většina světových náboženství stojí na dobrých základech, které byly v průběhu staletí písemně zaznamenány. Nejdůležitějším poznáním, které mi tato kniha dala, je být spokojen sám se sebou. Obávám se, že jsem při všech svých aktivitách byl sám na sebe moc přísný.
Na setkání absolventů z mé vysoké školy do Montany přijede něco kolem čtyřiceti basketbalistů s manželkami. Pro pár chlapů, kteří spolu před padesáti lety hráli basket je to pozoruhodná událost. Z většiny z nich se stali učitelé nebo kněží, ale i velmi dobří přátelé. Celé ty roky jsme zůstali v kontaktu. Těším se, že je zase uvidím.
- DB
