Hned ze začátku: na zlatý náramek jsem bohužel nedosáhl. Ale nebyl jsem od toho daleko. Stalo se to tak: zúčastnil jsem se turnaje nr. 12, byl to 1 500 USD limit Hold’em, na který se přihlásilo 883 hráčů.
První den neprobíhal zrovna dobře, byl jsem bad beats doslova zavalen. Čtyřikrát v ten den jsem prohrál proti dvěma outs a dvakrát proti čtyřem outs. A aby toho ještě nebylo dost, tak jsem dvě kola před koncem prohrál můj pocket rockets. Po štěstí ve hře ani stopy.
Přesto se mi podařilo zakončit tento den s celkem průměrným stackem. Důvodem tohoto úspěchu bylo množství nezkušených hráčů, čehož příčinou byl zase vcelku nízký buy in. Mnoho německy mluvících hráčů si myslí, že na turnajích s malou účastí a vysokým buy in je jednoduší získat bracelet. Já to vidím jinak, protože na takových turnajích hrají jen ti nejlepší z nejlepších, zatím co na turnajích s nízkým vstupním vkladem je k dispozici mnoho „mrtvých“ peněz...
Ale nyní zpátky ke dni číslo 2. Při losování o stoly jsem opět neměl štěstí, a tak se mnou u stolu seděl mimo jiných i Erick Lindgren. Každý z hráčů u mého stolu si přál sedět někde jinde nebo aspoň být při první příležitosti vyměněn. Můj stůl nebyl tedy nic moc, zato jsem byl ušetřen bad beats, což mi umožnilo můj stack konstantně zvyšovat. Kromě toho jsem měl příležitost se trochu blíž seznámit s Erickem Lindgrenem. Je to velmi sympatický týpek, kterému nestoupla sláva do hlavy, a který je pro každou legraci.
Tento den se mi podařilo zakončit s nadprůměrným počtem žetonů, ale třetí den pro mě začal velmi krutě. Při blindbattle jsem zvýšil ze small blind s párem desítek a byl následně callován při big blind. Flop přinesl A♣ – T♠ – 3♥, začínám a dostanu raise, který oplácím a jsem callován. V turnu srdcová dáma, dávám bet, dostanu raise, vracím a jsem znova reraise. Jelikož blinds byly v tuto chvíli opravdu vysoké, tak jsem už nezvyšoval. Bylo mi jasné, že nehraju proti esům ani proti králům, můj protivník mohl mít tedy buď trojky anebo postupku. Stav mých žetonů mi nedovoloval raise, tak jsem callnul. V riveru sedmička, pauzíruju, pak calluju a prohrávám proti J – Q. To nebyl dobrý start do nového dne, ale neztratil jsem nervy a hrál dál, podle mého názoru docela dobře. Udělal jsem pár dobrých call a opět navýšil můj stack. A pak přišla sladká pomsta: zrovna ten hráč, který mě předtím obral, zvyšuje UTG, všichni složí až na mě, calluju z big blind s 9 – 9. Ve flopu A – 9 – 8, oba pauzírujeme, v turnu dáma. Teď checkraise na mého protivníka a on calluje. V riveru je čtyřka, vložím bet a můj protivník zvyšuje. Vzpomenu si na předchozí hru a upustím od reraise, protože v limit turnajích se raději obejdu bez jednoho vkladu, než bych měl dva prohrát. V tomto případě jsem to ale mohl risknout, jelikož můj protivník měl pár osmiček.
Hráčů pomalu ubývalo a ubývalo a nakonec – po sedmi letech – jsem se konečně opět dostal k finálovému stolu WSOP. Svého cíle jsem dosáhl. Od této chvíle mě nezajímalo na kterém místě skončím. Jediné, o co mi šlo, byl náramek!
Erick Lindgren musel od stolu odejít jako první. Byl úplně short a prohrál se svými 9 – 7 proti mým dvěma králům. Ale poté už to se mnou šlo z kopce. Všechny hry jsem prohrál, nezískal žádnou dobrou šanci a najednou jsem byl short stack. Přesto jsem bojoval dál, přežíval ze hry do hry, ale blinds byly neúprosné. A pak nastala následující situace: nejagresivnější hráč u stolu zvýšil v UTG+2 při blinds 8 000/15 000 na 30 000. Měl jsem K – J a šel s 19 000 do all in, big blind calloval. Ve flopu Q – 3 – 5, oba hráči pauzírujou. V turnu 10♣ a tím nová naděje, že bych mohl tuto partii ještě vyhrát. Opět oba pauzírují. V riveru 3 do páru, jeden z hráčů pauzíruje a ten agresivní protivník dá bet. Big blind folduju a pro jistotu už vstávám. Ale jakmile můj soupeř vyložil karty, opět si sedám. Měl 7 – 8♠ a tím pádem je můj král vyšší. Ten hráč při BB říkal, že své A – J složil, je-li to pravda, tak mám opravdu štěstí, protože by mě to dostalo o dvě příčky dopředu.
Později jsem si tu situaci procházel v hlavě a přemýšlel, co je lepší, vyhrát pot ve výšši 22 000 nebo vyřadit dobrého hráče. Došel jsem k závěru, že je důležitější se zbavit dobrého hráče, především když je tak agresivní, jako byl on, protože těch 22 000 dělalo právě 6% jeho stacku.
Zpátky k turnaji. Vyhrál jsem tedy main pot 60 000 a tím opět výrazně vylepšil můj stack na 200 000. Poté, co vypadli další dva hráči, jsem měl dva short stacks po mé pravici a big stack nalevo ode mě. Hrál jsem pak s Q – 9, ve flopu 5 – 8 – Q a prohrál proti Q – J.
Má all in hra nebyla nijak mimořádná. Musel jsem nakonec přiznat porážku s A – J proti 9 -7.
Celkově bylo mé umístění velice dobré, ale není žádným tajemstvím, že žadný hráč pokeru, není se svým výsledkem zcela spokojen, poté co byl vyřazen. Pokud ovšem neodejde jako vítěz. To, co se opravdu počítá, je první místo a to platí dvojnásob na WSOP, kde se jedná o bracelet. Přesto se na své umístění dívám velmi pozitivně a je pro mne velikou motivací pro zbytek WSOP. Zítra se pokračuje turnajem 1 500 USD pot limit Omaha.
Doufám, že Vám brzy opět budu moct napsat dobré zprávy o mých výsledcích. Prozatím Vám přeji mnoho štěstí.
Váš Markus Golser
Markus Golser je profesionální pokerový hráč, kterého sponzoruje
a který hraje exkluzivně na
pod přezdívkou "Jumper17".
