Na vině je uklízečka! Respektive špiónka, která dělá, že mi nerozumí, a která se vydává za uklízečku. Ale začněme hezky od začátku. Turnaj pro zvané hráče, který pořádá Mike Svobodny, má již dlouhou tradici. 32 hráčů se spolu utká v hlavním turnaji. Místo konání je Cancun v Mexiku. Hraje se backgammon a to o opravdu vysoké částky. Centrem největšího hazardu je apartmá Guse Hansena, ale i všude okolo mimo turnaj se hraje o veliké peníze.
Až doposud byly mé výsledky na tomto turnaji bezvadné. Při dvou účastech (buy in činí 7 500 USD) jsem se dvakrát probojoval do semifinále a tam, samozřejmě kvůli nepřízni osudu, vypadl. 25 000 USD ale nebyla špatná cena útěchy. Každý ale tušil, že toto bude „můj“ ročník! Přiznávám, že konkurence byla tento rok silná jako nikdy předtím. Dva bývalí mistři světa – David Nahmmad a Denis Carlston – dále pak Phil Laak, Mark Teltscher a mnoho dalších. Kromě mě byl jediným Němcem profesionál v backgammonu Andreas Humke. Ale pouze v roli kibice a aktivní jen ve vedlejších partiích. Aktuální světová špička, ke které kromě Hunkeho, jistě patří Peter Jeß Thomson a i nezničitelný Paul Magriel, se držela od hlavního turnaje dál.
Nesnáze začaly už na cestě. Asi jsem dostal geografický bad beat nebo spíš nezvolil nejvhodnější trasu: ze Seychelských ostrovů, přes Vídeňské Nové Město do Mexika. Toho jsem chtěl i strategicky využít. Jeden večer ve Vídeňském Novém Městě jsem totiž pogratuloval k vítězství Andreasi Krausovi a on na oplátku mohl sledovat mou Omaha hru. Původně jsem to ale plánoval opačně. Příští den jsem nastoupil do letadla k cestě přes Atlantik.
Hotel v Cancunu byl skvělý, uklízečka nikoliv, ale zato okamžitě k ruce. Zcela vyčerpán a uchvácen hned několika pásovými nemocemi najednou, jsem se mile představil a dal Marii (zřejmě krycí jméno) hned deset dolarů spropitné. Poprosil jsem ji, aby další den ráno v žádném případě nesahala na můj notebook a ani na taktické poznámky, které byly rozházeny po stole. Zkrátka že stačí, když ustele postel a uklidí koupelnu. Poté jsem se ještě ujistil, že mi opravdu rozuměla.
Po obtížné činnosti, vzdáleně připomínající spánek, jsem vstal a skočil do bazénu, čímž jsem ukončil přípravu na dnešní program – takovou poznávací prohlídku města s čilou účasti většiny hráčů. Miliónáři, miliardáři, jako třeba Dr. Donald Khan, a jiné celebrity. Věkový průměr byl tak okolo šedesátky, až na atraktivní partnerky, které byly minimálně o generaci mladší. Do tohoto schématu nezapadali Phil Laak a Jennifer Tilly. Oba dva sice velmi sympatičtí, ale jako chlap opravdu nechápu ten hype okolo Jennifer. V mém druhém (nebo je to třetí?) domově Oděse, by se za ní zrovna moc chlapů neotočilo – opatrně formulováno.
Po kultuře a smalltalku následoval návrat na pokoj. Psací stůl jsem našel vydesinfikovaný a naprosto prázdný. Mé cenné poznámky naházeny na hromadě a – nemohl jsem tomu uvěřit ale byl to fakt – všechno smrdělo cigaretami. A to se muselo stát zrovna mě, fanatickému nekuřákovi, který by u sebe nenechal přespat ani Miss World, neodpustila-li by si proslulou „postkoitalní cigaretu“. Zavolal jsem na recepci a zeptal se na „Marii“. O deset minut později už klepala na mé dveře. Tentokrát jsem to zkusil posunkovou řečí (a 20 dolary). Ukázal jsem na stůl: „No – No – No“, pak na zbytek místnosti: „OK – OK – OK“. Předvedl jsem pantomimu kuřáka („No – No – No“) a nakonec ještě přidal malou motivaci, aby věděla, že si její práce cením – ukázal jsem na koupelnu a řekl: „Yes – Yes – Very Good!“.
Ráno proběhlo krátké setkání s Gusem Hansenem, který se u bazénu příliš nevyskytuje, protože v jeho apartmánu se prakticky nepřetržitě hraje. Následovala snídaně s Markem Teltscherem. Tomuto nešťastníkovi odepřela Pokerstars se zpětnou platností milión vyhraný na WCOOP. PokerOlymp o tom psal. Vyčítá se mu, že hrál s accountem své sestry. Ta byla v dané době prokazatelně v USA, ale hráno bylo z britské IP adresy. Každopádně je Mark v pohodě a celé to vidí jako nešťastnou náhodu, která se mohla stát jen mu. Vypadá to, že mu ten milión ani moc nechybí. No jo, když jste z bohaté rodiny a ještě k tomu úspěšný hráč pokeru a backgammonu, tak si to můžete dovolit. Utěšoval jsem ho tím, že si nyní může říkat „nejlepší hráč světa, který hraje přes account své sestry“.
První den turnaje jsem přestál s noblesou, jinak se držím spíš stranou a pokouším se přežít pomocí podílů. Většinou mám 10 až 15%, to je pořád 200 USD za bod, projdu se kolem bazénu a jdu se podívat, jak si vede můj favorit. Tímhle způsobem jsem mohl aspoň získat zpět cestovní výlohy. Opravdový bad beat jsem dostal po návratu na pokoj. Vyleštěný, prázdný stůl. Můj noteboke nebyl v zásuvce, ale uraženě ležel bez proudu na nočním stolku. Strategické poznámky bezcitně schrnuty na jedné hromádce. Kontrolní prohlídka koupelny pro mě znamenala totální šok. Tak nějak si představuju táboření s bývalým kancléřem Helmutem Schmitem. Kouřový oblak visel ve vzduchu. Neuvěřitelné! Cigaretám sice moc nerozumím, ale ty mexické musí být ty nejhorší na světě. Na chvíli jsem uprchl na balkón, než se zase vrátím do postele k marnému boji s časovými pásmy.
Další den jsem, již dostatečně poučen, položil svůj notebook tam kde patří: doprostřed psacího stolu. Papíry se strategií pro dnešní den jsem pedanticky srovnal vedle. A sedím a čekám na „Marii“. Jsem pevně rozhodnut jít do přímeho boje, obhájit svůj psací stůl a osobně dohlédnout na zákaz kouření v mém pokoji. „Maria“ přichází a opět začínáme hru „No – No – Yes – Yes“. Je viditelně uražena mou přítomností a velmi nervózní – nebo jsou to již abstinenční příznaky nikotinu. Jde do koupelny, já jdu za ní. Jde k psacímu stolu a já pohotově „No – No – No“. A pak udělám rozhodující chybu. Rozptýlen mobilním telefonem jsem na chvíli nedával pozor. Z ničeho nic vytáhla odněkud z neznáma rozprašovač s nějakým univerzálním, mexickým, čistícím prostředkem. Zřejmě obsahující kyselinou solnou nebo sírovou. Ještě než jsem stačil zasáhnout, stačila celý pokoj zamlžit aerosolem. S hlubokou oddaností postříkala moji obrazovku, mé cenné poznámky a samozřejmě i adaptér mého počítače.
Vzdávám to! Zachraňuji co se dá a opouštím pokoj. Jsem naprosto šokován z toho, že jako absolutní nekuřák jsem málem požádal „Marii“ o cigaretu na uklidnění nervů. Možná by společná cigareta pomohla zlepšit náš zpackaný vztah.
Potřeboval bych porazit ještě tři soupeře a byl bych v semifinále (minimálně 25 000 USD). První dva, ačkoliv jsem je hodnotil jako velmi dobré, porážím. Ještě jeden hráč a cesta k penězům je volná. Ze začátku probíhá všechno dobře, ale pak si můj protivník zapálí cigaretu. Asi jsem si to spojil s nějakým traumatickým zážitkem a najednou toužím bezděčně vidět „Marii“ s rozprašovačem, aby vyleštila hrací desku. Abych to zkrátil, po té cigaretě to se mnou šlo z kopce a vypadl jsem krátce před vytouženým ziskem. Nyní je čas na trochu odpočinku a zábavy na pláži. Celý turnaj vyhrála nejznámější hráčka beckgammonu na světě Katja Svenson, které tímto upřímně gratuluji. (I když určitě byla spolčena s tou uklízečkou.)
Teď ještě dopíšu tento „Dopis z Mexika“ (obrazovka je od toho chemického útoku podivně matná) a pak odjíždím na letiště. Ještě přemýšlím nad optimální trasou a rozvažuji mezi variantami Cancun – Melbourne – Vídeň nebo Cancun – Vladivostok – Vídeň. V podstatě na tom nezáleží, pokud nebudou letušky na záchodku potají kouřit, je mi to úplně jedno.
