Aruba. Příjemných 30 stupňů ve stínu. Za dvě hodiny mi odlétá letadlo. Je na čase udělat bilanci mého karibského dobrodružství. V každém případě to byl příjemný a povedený turnaj. Mé 40. místo na 5500 USD Aruba Classic mi sice hodilo nějaké peníze, ale vítězství a k tomu 800 tisíc by mi bylo milejší. Zato byla legrace a při cash games a tom všem okolo jsem se skvěle bavil po karibském způsobu.
Phil Hellmuth je něco jako pořadatel tohoto „ultimate event“ a k jeho povinnostem patří i oficiální zahájení. Toho dne bylo opravdu hrozné vedro a celá ceremonie se odehrávala venku před hotelem. Phil započal svou řeč malým vtípkem, když prohlásil, že nebude mluvit příliš dlouho, a že prvním čtyřem lidem, kteří by už to odporné horko nemohli vydržet a skočí v plné parádě do bazénu, zaplatí 500 USD prémii. Jen co to dořekl, vrhlo se pět přítomných vděčně do chladné a zároveň lukrativní vody. Ale Phil Hellmuth se nenechá zahanbit. Protože však u bazénu nejsou videokamery a tím ani možnost zpomaleného záběru, nedalo se zcela přesně určit cílové pořadí a tak byli jednoduše vyplaceni všichni mokří hráči.
Mimochodem malá vedlejší sázka: Russ Hamilton působivě předvedl, jak je důležité svého protivníka správně přečíst. Předtím musím ještě podotknout, že Aruba je překrásný ostrov s mnoha překrásnými lidmi, ale pokud je mi známo, při každoročním udílení Nobelových cen odejdou s prázdnou. A podle mě to tak zůstane i nadále. Russ Hamilton už tu byl zřejmě častěji a proto i připraven nést riziko spojené s následující sázkou: položil před sebe na stůl 100 a 500 USD a zavolal na floordámu: „Pokud mi řeknete jméno současného amerického prezidenta dostanete těchto 100 USD. A pokud budete vědět i jméno viceprezidenta, dostanete 500 USD jako viceprezidentský bonus“. Chvíle přemýšlení a pak odpověď s vítězným výrazem v očích: „Bill Clinton“ Hamiltonova pokerová tvář měla co dělat. Ale jako opravdový gentleman vytáhl z kapsy 50 USD: „Bill Clinton je odpověď dobrá za 50 USD.“
Toto bylo každodenní osazenstvo našeho vysokého Omaha stolu: Kromě Russe Hamiltona, Freddyho Deepa a Roberta Williamsona III. ještě pár dalších, střídajících se hrdinů a uprostřed toho všeho já. A to vcelku úspěšně. Legrace bylo vždy spousta. Vypadá to, že Freddy Deep má v hlavě jen dvě věci a jen jednu z toho opravdu umí. Mnoho za ten týden nenaspal, zato byl vždy v dobré náladě. Jednou vstal od stolu, v banku spousta peněz, a odešel. Za chvíli se opět vrátil a vyprávěl o nádherném zdřímnutí v prádelně kasina. Tím byl pro příštích dvacet hodin zase fit. Ten chlap je neuvěřitelný! Zato s Mikem Matusowem jsme seděli první den turnaje u jednoho stolu. Nestěžuju si, Mike „The Mouth“ Matusow se uměl veskrze chovat, byl skoro až moc milý a to začalo být po čase obtížné. Jakmile někdo vypadl, přispěchal s utěšujícími slovy a analýzou hry: „To přece nebylo nutné vsadit s tímto handem vše, protože...“. Po těchto strategicko-technických radách následovalo ještě ujištění, že příště to dopadne líp. Samozřejmě jen tehdy, když se budeme podrobně držet Matusowských rad.
Mě už neutěšoval nikdo, jakmile jsem třetí den vypadl, jako čtyřicátý z původních 554. Přitom nenastal ani jeden bad beat nebo špatný bank. Prostě mě zdolaly blinds a špatné karty. Ostatně hostitele Phila Hellmutha to postihlo již první den. A tak musel, jak mu velelo slušné vychování, zpátky k bazénu, kde právě probíhala ochutnávka luxusních vín, aby tam pronesl řeč. To vše při 35 stupních ve stínu, jak odhaduji, a tím pádem ideálním počasí na ochutnávku vín. Ale i Phil Hellmuth dělá chyby, a tak o několik chyb později, přišel vrávoravým krokem zpátky do hracího sálu. Vzal floormanovi z ruky mikrofon a, jak již jistě tušíte, pronesl řeč. Řeč neplánovanou, nepřipravenou a nesrozumitelnou. Jen pár útržků typu: „U bazénu to bylo dobré, ale tady je to lepší.“, se dalo pochytit. A to pouze proto, že Phil tuto větu asi pětkrát zopakoval, než mu přispěchavší organizátoři s příkladnou neústupností sebrali mikrofon.
Škoda jen, že se ochutnávky nezúčastil i Robert Williamson III. Je znám tím, že se alkoholu nevyhýbá v žádnou denní dobu. Má také zajímavý zvyk všechny nápoje trochu ochutit. Za tímto účelem nosí sebou neustále obrovskou láhev Tabasca. Rád bych viděl, co by se stalo, kdyby Williamson takto vylepšil skleničku super drahého francouzského vína. Zřejmě by všichni ti sommelieři spadli leknutím do bazénu a Phil Hellmuth by opět musel vyplatit 500 USD prémie. Vcelku to byl podařený výlet. Teď už se těším do Badenu. Tak brzy zase nashledanou.
