Struktura velkého finále na EPT v Monte Carlu je podobná jako na WSOP. Z toho vyplývá, že člověka čeká velké množství her v průběhu celého turnaje. U mého stolu jsem uviděl tři známé tváře: Grega Raymera (tentokráte po mé pravici), po mé levici Davida Peterse (na internetu dpeters) a Maxima Villemura (ten se později dostal na třetí místo) o pár míst dále.
Přesně jako u ostatních EPT, kterých jsem se letos účastnil, byl můj start dost pochybný. Můj stack se v první pauze zmenšil z 15 000 na 2500. Nejhorší na tom je to, že jsem neobjevil žádný hand, který by byl přímo zodpovědný za toto selhání. Většinou jsem prohrál poty, u kterých jsem raisoval na preflopu, pak byl callován, pak jsem dále raisoval a pak byl donucen moje karty foldovat. Taky jsem docela časně na tom turnaji začal hrát tight, s flopy jsem celkem nic nemohl udělat a moji protihráči mě buď obehráli nebo prostě dostali lepší handy. Druhá verze se mi samozřejmě zamlouvá lépe.
Po obědě jsem měl co dělat, abych se dostal ke stolu ještě předtím, než mi vezmou můj první hand. V tom momentě jsem měl 2600 na 100/200 blinds s 25 dolarovým ante. Ten hand, co jsem dostal bych na normálním 10 handed stolu foldoval, ale viděl jsem, že se čtyři lidé nestihli vrátit z oběda, takže jsme hráli 6 handed. Řekl jsem si, že budu kreativní a limpuji UTG. Button, Maxime Villemure, jehož hra mě velmi oslovila a považuji ho za skutečně skvělého a záludného hráče, raisoval na 700. Když jsem přišel na řadu, tak jsem udělal re-shove. To je další příklad toho, jak vytvořit fold equity, když reprezentujete silný hand. Kdybych jakkoliv raisoval, ale nedal all in, tak bych musel po shovu foldovat, což při mém stacku změní v očích protihráčů můj KQ v 2,3o. Takže jsem šel all in a bohužel jsem si naběhl do es. Díky bohu jsem ale na flopu dostal 2 páry, ty mi vydržely a já jsem zdvojnásobil svůj stack na 5 tisíc. Díky tomu se mi také později během dne podařilo vyhrát proti Raymerovi a nashromáždit stack ve výši 50 tisíc.
Hand, ve kterém jsem zametl s Gregem Raymerem vypadal následovně: V předchozím handu otevřel Mel Judah na 600 v LP, button calloval, a Raymer na small blindu též. Předstíral jsem, že se dívám zahloubaně do karet, i když jsem už byl rozhodnut, že reraisuji a po chvíli jsem zvýšil na 3300. Všichni foldovali a Raymer mě dokonce plácnul po zápěstí na znamení frustrace. Hned v dalším handu jsem dostal dvě esa! Miluju tyhle okamžiky 
. Byl jsem si dost jistý, že s tím handem uhraju dost velký pot.. Blinds byly pořád na 100/200 s ante 25, 5 hráčů limpovalo a já jsem raisoval na small blindu na 1700. 4 protihráči callovali, včetně BB. Na flopu přišlo J-7-2, rainbow. Vsadil jsem 4300, všichni foldovali až na Raymera, který calloval se zbytkem 12 tisíc. Na turnu přišla 4. Došel jsem k závěru, že jít all in na turnu by vypadalo dost slabě a on by mě musel podobně callovat, jako calloval flop. Chvíli přemýšlel a nakonce calloval s 6,7o a já jsem shrábnul pot se 40 tácy .
Během posledního handu jsem se musel rozhodovat o budoucnosti mého celého stacku. A to v tom momentě, když už jsem si byl jistý, že se na EPT dostanu do druhého dne. A pak přišel hand, kdy jsem měl 25 tisíc a můj protihráč mě coveroval. Já jsem byl na buttonu a v ruce jsem měl A7om cut off limpoval 400, já jsem zvýšil na 1600 a on calloval. Na flopu přišly T-5-2, dva piky. Po dlouhém přemýšlení checkoval, já jsem raisoval na 2650. Po prohlížení mého stacku, které mu trvalo asi 15-20 sekund, mě calloval. Na turnu přišlo eso a on vsadil 5 tisíc. Byl jsem tím docela zmaten, ale přece jsem to byl já, ten s esem, tak jsem calloval. Na riveru přišla nepiková 4, takže stůl vypadal takto – T♠-5♠-2-A-4. Protihráč vsadil 15 000, když bych calloval a netrefil, tak bych skončil s 500 dolary. Přemýšlel jsem asi pět minut a protože jsem nebyl schopen přijít na nějaký dobrý hand, jaký by mohl mít, tak jsem si řekl, že asi žádný dobrý hand nemá a calloval jsem. Nato on vyložil 8, 8, takže jeho hand byl bluf! Díky tomu jsem první den skončil se stackem ve výši 50 tisíc, a to vůbec není špatné.
Druhý den
S mým table draw jsem byl spokojený, sice byli u mého stolu dva výborní hráči, ale Antonio Esfandiari seděl po mé pravici a Barry Greenstein byl shortstacked.
Antonio na své pozici hodně raisoval a já jsem se pokaždé snažil vyhnout konfrontaci, nakonec jsem se mu postavil na odpor, když jsem právě byl ve small blindu s J9♥♥. On raisoval na 1600, já jsem reraisoval na 4800, on z toho udělal 11 000. Nato jsem se na chvíli zapřemýšlel a pak jsem šel all in se svým 30tisícovým stackem. Antonio se zatvářil naštvaně a foldoval. Je to takový nepsaný zákon v pokeru, že člověk nemá ukazovat svoje karty, když nemusí, protože tím pouze zbytečně vyzrazuje informace o sobě a o svém stylu hry, ale v tomto momentě jsem to prostě nemohl neudělat! Pohled na všechny ty tváře byl k nezaplacení.
Podařilo se mi ukončit ten den s 203 tisíci s málo showdowny, z čehož jsem měl velkou radost.
Třetí den
Třetí den pro mě začal přímo fenomenálně a během hodiny jsem se dostal na požehnaných 400 tisíc. Bohužel jsem je se stejnou rychlostí zase prohrál. Právě když jsem byl v takové fázi, kdy jsem raisoval 90% všech handů a jeden chlápek, který se předtím neúčastnil mnoha potů se rozhodl callovat můj EP raise 5500 na 1000/2000. Ještě k tomu měl pouze o 50 tisíc méně než já, to bylo značně znepokojující. V tom momentě jsem měl v handu A9 a rozhodl jsem se, že na flopu check folduji, pakliže nic netrefím. Na flopu přišly 6 8 2 rainbow, tak jsem checkoval a jestli on raisuje tak budu foldovat. Můj protihráč checkoval...na turnu pak přišla 9, tak jsem raisoval na 6500, on šel okamžitě all in s více než 45 tisíci. Nechal jsem si čas a přemýšlel jsem. Na preflopu mohl pomalu hrát s big pairem, ale když checkoval na flopu...to nedávalo úplně smysl, nemyslím, že byl tak vychytralý, aby checkoval overpair, to spíš dostal nějaký draw nebo neměl v ruce vůbec nic. Tak jsem calloval a on mi ukázal J10♥♥, tím trefil desítku na riveru. Ale toto ještě nebyla žádná strašná prohra.
Další zajímavý hand jsem si zahrál s Jamesem Campbellem (též známým jako PokerPro33), když mě raisoval z SB na 6000 a já jsem calloval na BB s A5. Na flopu přišlo A, 5, 2, všechno kříže. On vsadil 8000 a já jsem udělal tu strašlivou chybu, že jsem reraisoval na 24 tisíc a krátce poté mě reraisoval na 80 tisíc. Byla to blbost, měl jsem callovat, v tomto místě to nedávalo smysl ještě jednou reraisovat, protože jsem přesně vědel, že toho hráče nebudu callovat, pakliže půjde ještě dále. Je to podobný pocit, jako kdybych svůj hand jen tak ukázal. Je plno karet, které by ho na flopu zpomalily, kdyby měl medium flush, stejně tak je možné, že měl AK s křížovým králem. Když jsem raisoval flop tak jsem mu dal možnost mě obehrát... Nedat protihráčům šanci, aby mě obehráli, v tom jsem vážně dobrý. Ale bohužel to je přesně to co jsem zmrvil v tomto handu. Krátce poté byl k mému zklamání náš stůl rozpuštěn a já jsem byl posazen po levici Freddyho Deeba.
První třičtvrtěhodinu jsme se s Freddym střídali v stealování blinds a když jsem měl pocit, že mě moc omezuje, tak jsem ho repopoval. Freddy Deeb je naprosto skvělý turnajový hráč. Dost často vidíte ty chlapíky v televizi, kteří se naparují a snaží se působit co nejlepším dojmem a zpravidla se jim to moc nedaří. Freddy k těmto lidem nepatří, jeho hra je vždy velmi dobrá a nesnaží se nikdy zapůsobit. Bohužel jsem na to přišel, až když mě obral o celé jmění
. Nebo jsem se obral sám? To už posuďte sami. Při 1500/3000 přesně na bubble (poslední runda, než jde o skutečné peníze) jsem raisoval na 7700 z UTG, s T7♣♣. Všichni foldovali až na Freddyho Deeba na BB, který to zvýšil na 38 tisíc, zatímco měl asi o 130 tisíc méně než já. Já jsem měl 400 tisíc a rozhodl jsem se jít all in a on mě insta calloval s esy. Ještě předtím, než mojí hru odsoudíte, tak je třeba uvědomit si pár faktů. Především si přesně pamatuji, jak jsem nad tím přemýšlel, že právě přichází moment, ve kterém mě Freddy reraisuje. Maloval jsem si, jak všichni foldují a pak příjde řada na Freddyho a ten mě reraisuje ať už má v ruce cokoliv. I ta částka se kterou mě reraisoval jasně říkala: „NE, ty tu nemáš co kecat, já tady velím a neraisuj MOJE blinds. Buď tak laskav a folduj.“ Vím, že bubbles není pro Freddyho žádné téma, ale možná si myslel, že pro mě ano. Někdy nad věcmi moc přemýšlím a pak se moc odkloním od svého původního záměru (to je zpravidla tehdy, když mám v úmyslu foldovat a pak sám sebe přesvědčím o tom, že bych měl zkusit radši dát call). V této situaci jsem byl ale pevně přesvědčen, že on bude foldovat, tak se zdál být all in jako nejlepší možná hra. Už jsem byl rozhodnutý a nedalo se s tím nic dělat. Taky je nutno poznamenat, že jsem hodně raisoval na EP a on správně přikládal mému UTG raisu stejnou váhu jako button raise... Kdybych ten celý problém analyzoval na jednodušší úrovni, kde někdo reraisoval můj UTG raise v 9 handed hře na BB, býval bych tu ruku složil. Po tomto handu byla moje image v troskách a byl jsem reraisován prakticky pokaždé co jsem otevřel. Nakonec jsem zkusil ještě poslední akci s AJ a naletěl si do AK, tím to pro mě skončilo. 55. místo . Jsem celkově dost zklamán... alespoň jsem byl dost chytrý na to, abych šel do dealu s Isaacem Baronem (westmenloaa) a shrábnul nějaká ta procenta. Isaac je skvělý hráč a jeden z mála se kterými bych do takového dealu šel.
Den poté, co skončil turnaj, jsme se všichni příšerně ožrali a Antonio Esfandiari a já jsme začali uzavírat naprosto šílené postranní sázky a to v neuvěřitelném rozsahu od kámen nůžky papír až po mojí sázku, že přítel Antonia nedokáže během dvou minut donutit deset lidí, aby si lehli na zem. Bylo to jen tak ze srandy, Antonio pak myslím celkově vyhrál okolo pár stovek eur. Pak jsme uzavřeli vážnější sázku o více peněz. Celé to začalo, když jsem mluvil o jedné historce, kdy si jedna dáma vydělala miliony dolarů hrou v kostky, protože tak zdokonalila svojí házecí techniku, že skoro pokaždé hodila číslo, které chtěla a její stupeň úspěšnosti byl neuvěřitelně vysoký. Tak jsem si řekl, když tedy živá bytost dokáže házet kostkou a skoro nikdy se při tom nesplést, to by znamenalo, že jistý stroj by to musel dokázat taky. Tak jsem tuto otázku hodil do oběhu. Bylo by možné postavit stroj, který by pokaždé dokázal hodit – dejme tomu minci – přesně podle toho, co by člověk zadal? Bylo by možné, že by takový stroj dokázal zohlednit i takové faktory jako je zemská přitažlivost, vítr, tlaková výše a i tak by mince pokaždé padla na jednu stranu? Okamžitě se vytvořily dvě skupiny, jedna věřila v techniku, druhá ne. Já jsem v techniku věřil, Antonio nikoliv a zdál se být skálopevně přesvědčen o tom, že má pravdu.
Jen tak na okraj:
1) Mince musí být vržena do výše minimálně jedné stopy (ft)
2) Mince, stroj i zem musí zůstat přesně stejné, nesmí tam dojít k žádnému poškození, ŽÁDNÉ VNĚJŠÍ VLIVY
3) Toto je pouze teoretická záležitost, ten stroj nemusí být sestrojen (i když si myslím, že může být sestrojen)
Nejdříve jsem se chtěl s Antioniem vsadit o 1000 euro, ale pak se do sázky vložili i moji přátelé Johannes Straussman a Ryan Daut a tak se nedalo nic dělat, sázka se musela zvýšit na 10 tisíc. Pro ty, kteří Johannese a Ryana neznají, tak musí vědět, že ti dva jsou prostě naprosto dokonalí a neomylní. Nikdy jsem nezažil, aby uzavřeli nějakou postranní sázku aniž by jí vyhráli nebo měli alespoň velký podíl na zisku. Abychom teď tedy zjistili, kdo měl pravdu, museli bychom vyhledat nějakého respektovaného profesora fyziky z Yalu nebo Harvardu. Momentálně jsem moc líný, abych se o něco takového snažil, ale za pár měsíců jsme já i Antonio ve Vegas, tak tam se to už určitě nějak vyřeší. Jestli má na to někdo z Vás čtenářů nějaký názor, tak mi o něm určitě napište , rád bych slyšel taky vaše mínění, hlavně pokud si myslíte, že se mýlím.
Sorel
