Nejprve bych rád poděkoval všem, kteří okomentovali moje předchozí příspěvky. Věřte mi, není nic horšího než psát blog a mít ten pocit, že ho nikdo nečte.
Je to trochu podobné jako když jste se třeba v dětství úporně snažili něco sdělit Vašim rodičům nebo učitelům, ale oni Vás vůbec neposlouchali. No a psát blog, který nikdo nikdy neokomentuje je ještě o něco horší. Takže díky všem „komentátorům“ za to, že mi zvedli náladu.
Potom, co jsem si trochu zlomil vaz na hlavním eventu jsem moc poker nehrál. Moje štěstěna se zdála být tatam a tak jsem si řekl, že si na nějaký čas odpočinu, budu relaxovat a budu se poflakovat s pokerovým kouzelníkem Antoniem Esfandiarim . Jedna z mnoha věcí, které jsem se od něho naučil, byla jeho zásadovost. Přišlo mi zábavné sledovat, jak se drží svých zásad nehledě na situaci, na druhou stranu mi to ale dalo i určitou lekci. Když se Vás třeba někdo snaží nečestně a klamně připravit o Vaše tvrdě vydělané peníze, máte to ztrestat.
Jednu takovou lekci jsem s Antoniem zažil při cestě taxíkem z jeho bytu do hotelu Venetian na stripu. Taxikář zabočil při výjezdu z bloku doprava.
„Doktore, kam to jedete?“
„Do Venetianu“
„Venetian je na druhé straně, tak zastavte auto a obraťte to“
„Chtěl jsem to vzít po dálnici!“
Sice nebydlím ve Vegas a ani se tu moc nevyznám, ale pochopil jsem z toho, že jet z Antoniova bytu do Venetianu po dálnici je stejná blbost jako foldovat AA na preflopu na HU matchi. Když jsme dorazili k Venetianu, Antonio mi pošeptal: „neplať, jenom zůstaň v autě, dívej se a uč.“ V tom momentě mě nadchla jedině to, že chtěl Antonio platit hotově. Všechno je jednou poprvé. Když jsme zastavili u Venetiana, Antonio se mě zeptal, jestli mám drobné, on sám měl jenom stodolarové bankovky. Dal jsem mu 10 dolarů, přičemž jsme měli zaplatit 9,66. Antonio mu dal těch deset dolarů a pak jsme čekali. Taxikář se tázavě díval na Antonia a čekal na svoje dýško. Po chvíli oboustranného zírání se Antonio ozval: „Rád bych dostal svoje drobné vážený pane.“ „Chacha, vy chcete svoje drobné?“, taxikář na to. „Buďte tak laskav, dal jsem Vám 10 dolarů a účet činí 9,66, to znamená, že mi dlužíte 34 centů.“ „Vy vážně chcete těch 34 centů zpátky?“ „Ano, já vážně chci těch 34 centů zpátky, v dnešní době to je hodně peněz.“
Při tom jsem musel notně přemáhat smích. Bylo úžasné vidět, jak někdo vynakládá tolik úsilí, aby ztrestal taxikáře a naučil ho, že nemá šidit svoje zákazníky. Taxikář nato vystoupil z auta a snažil se dostat nějaké drobné z peněženky a pak od ostatních taxikářů. Ovšem bezúspěšně. Tak se vrátil do auta a zahlásil, že nemá žádné drobné a proto je prý ta cesta za deset dolarů. „Pane, účet činí 9,66 dolarů, takže mi buď vrátíte drobné nebo Vám dám 9 dolarů, nemohu si totiž dovolit ztratit tolik peněz.“ V tomto duchu rozhovor ještě chvíli pokračocal, než se taxikář spokojil s 9 dolary a my jsme se vydali do Venetianu.
Ironie toho všeho byla, že tou delší cestou by si taxikář vydělal asi jen o dva, tři dolary více, což by bylo minimální zpropitné, které by od nás dostal, kdyby se nás nepokusil podvést. Krom toho by neztrácel čas dohadováním se s námi a dříve by mohl vyrazit za dalším výdělkem. Jeho hra byla prostě expected value, srandaaaaaaaaaaa.
Já i taxikář jsme si z toho odnesli ponaučení. Já jsem pochopil, že člověk má být zásadový a nedat si líbit to, když se Vás někdo snaží podvést.
Včera večer jsem zas hrál poprvé po delší době online, hlavně několik nedělních Betfair turnajů. Zadařilo se mi v jediném z nich, a to v 1000 USD GTD. Myslím, že to byl 5 nebo 10 dolarový final tabled freezeout. Hrál jsem celkem průměrně celou noc, ale příští neděli se do toho pěkně opřu. Neváhejte si mě najít a pronásledovat. A máte-li dotazy, vzneste je!
V sobotu mě čeká první heat na PokerMillion.com, tak snad konečně vyhraju svůj první heat a postoupím do druhé rundy. Potřebuju konečně prolomit to kolo neštěstí a trochu se vzpamatovat z Vegas. Bože můj.
Hodně štěstí všem.
